TŘEBÍČ /UKRAJINA (mach) – Partička piknikářů a jejich příznivců šťastně dorazila do cíle. Řeč je o Zakarpatské tisícovce, jejímž cílem bylo urazit trasu tisíc kilometrů dlouhou z Třebíče až do ukrajinské Koločavy na co nejslabších jednostopých vozidlech. Organizátorem dobrodružné cesty byl Piknikův klub.

Na pomyslnou startovní čáru na třebíčské Podzámecké nivě se v sobotu 11. srpna v pravé poledne postavilo deset dobrodruhů. Respektive dvanáct. Dva motocykly vyrazily s dvoučlennou posádkou. Pomyslnou, jelikož nešlo o nejlepší čas, ale o cestu jako takovou s cílem dojet a užít si jí. Do cíle cesty ukrajinské Koločavy dorazilo osm strojů. „Dojeli jsme v osmi posádkách, bez dvou kamarádů, kteří se odpojili v průběhu cesty z pracovních důvodů. Zvládli jsme to úspěšně bez nehody, újmy, jen s nějakými drobnými opravami cestou,“ informoval nás piknikář Vilda Ondrák. Partička jezdců, vybavena road-bookem s vypíchnutím zajímavých míst po cestě, se nakonec potkávala téměř každý večer, přestože šlo o individuální „závod“. Přespávalo se ve stanu, pod plachtou nebo pod širákem v přírodě či kempu. „Bavilo nás jezdit pohromadě, jezdili jsme v hloučku, pomalu a užívali si,“ popsal Ondrák.

Po cestě bylo uvedeno několik záchytných bodů. Účastníci se poprvé od startu setkali v Nitrianském Rudně na Slovensku tři dny po startu. Po dalších čtyřech dnech se potkali v kempu na Zemplínské Šíravě. „U Zemplínské Šíravy jsme potkali spoustu motorkářů, protože se tam právě konal motosraz. Byly tam stovky motorek a my do toho. Moc jsme se nevyspali, protože tam túrovaly a do rána hrála hlasitá hudba.“ Motorkáři s poněkud silnějšími stroji se v rámci motosrazu vydali konvojem zŠíravy do Michalovců. „Byla to asi kilometrová šňůra, do které si někteří z nás taky přimotali. Byla to zábava. Neměli jsme na machrování motorky, moc jsme tam teda nezapadli,“ popisuje s úsměvem Vilda Ondrák s dovětkem, že příště se motosrazu raději vyhnou.

Po dalších čtyřech dnech už na mladé dobrodruhy čekala ukrajinská Koločava. V cíli si hoši zarezervovali ubytování v restauraci Četnická stanice, aby se po náročné cestě pořádně vyspali v klasické posteli. Restaurace je spojená s legendou Nikoly Šuhaje loupežníka a mezi turisty je známá a velmi oblíbená. Bez problémů se tam domluvíte česky. „Jezdí sem hodně Čechů. Právě když jsme dojeli, byl tu i štáb České televize, který tu natáčel film o Nikolu Šuhaji loupežníkovi. K naší smůle tu zároveň řádily střevní potíže, které postihly nejen větší část štábu, ale postupně i všechny z nás,“ líčí Ondrák.

V cíli se část partičky ještě zdržela. Tamní příroda s kulisami karpatských vrcholků láká k turistickým vycházkám. Sama Koločava je významným rozcestím turistických cest. Hoši z Piknikova klubu se sem určitě ještě vrátí. Zakarpatská tisícovka bude mít v budoucnu své opakování. „Za deset dní 1000 kilometrů. Nejdřív se hodně těšíte, pak máte obavy, zda dojedete. Ale jak okolo ubíhá krajina a kilometry, najednou jste na východě Slovenska, rychle to ubíhá a ani se nenadějete a jste na Ukrajině. Je to trošku šok, spousta zážitků a pak se na to ještě dlouho pěkně vzpomíná,“ shrnul pocity z cest Vilda Ondrák.

Celé to velké dobrodružství vyjde na méně peněz než dovolená u moře. „Pokud nepořizujete motorku, tak ve dvou nás cesta kompletně vyšla do dvaceti tisíc korun včetně paliva – téměř dvoutýdenní cesta včetně cesty vlakem z Košic zpátky do Prahy,“ vypočítává Ondrák, který si s přítelkyní cestu ještě protáhl až do maďarského Tokaje za ochutnávkou vín. Zážitky z dovolené u moře a z dobrodružné cesty na Koločavu se ale srovnávat určitě nedají.

Cestou taková výprava logicky poutala pozornost místních obyvatel. „V Čechách a na Slovensku jsou na to zvyklí. Nejsme určitě jediní, kdo jezdí na Ukrajinu na starých strojích, ale přece jen se podivovali, proč se vydáváme takovou dálku na tak slabých strojích. My Češi jsme tím už známí. Na Ukrajině to ale nikdo nedával. Děti na vesnicích z toho byly nadšené a zíraly na naše motorky. Rozdávali jsme jim samolepky, prohlížely si stroje, budili jsme pozornost.“ Piknikáři se shodují na tom, že Ukrajinci jsou hodně srdeční a pohostinní. Když bylo potřeba, rádi pomohli. Špatnou zkušenost ale mají s tamními policisty. Pokud vás zajímají poutavé zážitky z cest, počkejte si. „Z cesty máme spoustu fotek a videozáznamů. První sestříhaný video záznam zveřejníme patrně na přelomu září a října. Připravujeme také větší video s vyprávěním, to by mělo být hotové do konce roku. Pak bychom chtěli pozvat někde v Třebíči veřejnost na promítání s historkami a vyprávěním,“ nastínil Ondrák.

Stále trvá doprovodná charitativní akce pro neziskovou organizaci Nevypusť duši. Piknikáři se v rámci Zakarpatské tisícovky zavázali získáním dvaceti tisíc korun na účely podpory péče o psychické zdraví dětí a mladých lidí. „Výzva je stále otevřená. Všem čtenářům Horáckých novin z Třebíče, kteří přispějí finanční částkou osobně domů přineseme placku Piknikova klubu,“ přislíbil Ondrák.

Foto: Piknikův Klub

První noc na Ukrajině jsme strávili na louce kousek za hranicemi. Večerní táborák trochu rozehnal naše obavy z neznámého místa.

 

Na severu Zakarpatské Ukrajiny, kudy jsme několik dní projížděli, byly děravé asfaltové silnice naším denním chlebem.

Kategorie: Nezařazené